Deklaraci přeživších přečetl poprvé během závěrečné ceremonie mezinárodní konference „Odkaz přeživších holokaustu: Morální a etické důsledky pro lidstvo“ Zvi Gil, ať je jeho památka požehnána, který si sám přošel hrůzami holokaustu. Tato závěrečná ceremonie se odehrála 11. dubna 2002 v Údolí komunit v jeruzalémském Jad Vašem.
Izraelské předsednictví Mezinárodní aliance na památku holokaustu (IHRA) se rozhodlo uctít 80leté výročí konce šoa mezinárodní kampaní, která si klade za cíl obnovení závazku k poselství a principům Deklarace přeživších.
Lidé svědomí z celého světa se mohou připojit k uctění památky obětí holokaustu, ale také těch, kteří přežili či pomohli přežít druhým, tím, že vyjádří svůj souhlas se zněním této Deklarace.
Doba přeživších holokaustu se chýlí ke svému konci. Zanedlouho již nezbyde nikdo, kdo by mohl říci: „Byl jsem tam, viděl jsem to, pamatuji si, co se dělo.“ Jistě, zůstane rozsáhlá dokumentace: studie, přednášky, fotografie, filmy a nespočet svědectví. To bude úplně nová éra. Z temného dědictví šoa, které se tak nesmazatelně vtisklo do duší a srdcí přeživších, se stane posvátné poslání zavazující celé lidstvo.
Na jaře roku 1945 utichla bouře druhé světové války. Do skličujícího ticha, které se posléze rozhostilo, jsme se vrátili z ghett, lesů a pochodů smrti my, poslední stíny holokaustu. Byli jsme potrhaní, zatrpklí a osiřelí, ztratili jsme přátele, rodinu i domov. Ve skrytu duše jsme se ptali, zda po zkušenostech s ghetty, transporty a Osvětimí budeme ještě s to probudit v sobě znovu jiskru života. Budeme schopni ještě někdy pracovat? Opět milovat? Odvážíme se po tom všem znovu založit rodinu?
Ne, nestala se z nás divá zvěř, která touží jen po pomstě. Toto je důkazem zásad, které máme jako lidé naplnění neochvějnou vírou v člověka a Prozřetelnost. Zvolili jsme si život. Rozhodli jsme se znovu vybudovat své životy, rozhodli jsme se připojit k boji za vznik Státu Izrael a posléze přispívat k rozvoji izraelské společnosti, k rozvoji společenství ostatních národů, k rozvoji celého lidstva. Většina přeživších se rozhodla usadit v Izraeli – židovském státu. Toto rozhodnutí bylo pro ně existenčním imperativem, který vzešel z prožitých útrap holokaustu. V základech Státu Izrael je tak pevně zakotvena nejen památka na 6 milionu obětí, ale také důležitá historická lekce – holokaust už se nesmí nikdy opakovat.
Od té doby jsme se rozhodli potýkat se s nejtěžšími otázkami, které se Šoa souvisí: Z jakého důvodu a proč vůbec byly spáchány takové hrůzy? Proč Němci označili právě Židy za největší hrozbu pro celé lidstvo, která musí být vymýcena? Jak je možné, že z národa, který dal světu velké umělce, myslitele a strážce etických hodnot, mohli povstat vrazi, kteří vybudovali a udržovalo v chodu smrtící soustojí, které nemělo v historii obdobu?
Přeživší tvoří pluralitní společenství s množstvím názorů, přesvědčení a ideologií. Sdílíme ale hlubokou touhu předat budoucím generacím to, čím jsme prošli a co jsme se v té temné době naučili, než se rozloučíme s tímto životem, který nám ukázal tolik hořkosti. Právě odsud, z Har HaZikaron – Hory paměti – z Jad Vašem v Jeruzalémě, jsme se my, přeživší, rozhodli sdílet svůj příběh. A právě dnes jsme se rozhodli společně i každý sám za sebe promluvit.
Dnes jsme se my, kteří máme vzpomínky vypálené v našich srdcích a na našich tělech, sešli, abychom předali pochodeň další generaci. Spolu s ní bychom vám rádi předali naše přesvědčení, že vzpomínání musí vždy vést k etickým činům. Právě toto musí být základem a zdrojem síly pro budování lepšího světa.
V židovské tradici je příkaz pamatovat si absolutní. Zahrnuje více než pouhý kognitivní akt vzpomínání a musí být zakořeněn v morálním závazku. Dnes jsme se my, kteří máme vzpomínky vypálené v našich srdcích a na našich tělech, sešli, abychom předali pochodeň další generaci. Předáváme vám i poselství, že paměť musí vést k etickému jednání. To musí být základem a zdrojem energie pro budování lepšího světa.
Nezabiješ! Tento základní princip byl lidstvu předán na hoře Sinaj. Památka šesti milionu Židů zavražděných nacisty a jejich ochotnými přisluhovači nás zavazuje dodržovat toto nejvyšší přikázání. Život je božím darem, který nemáme právo brát jeden druhému, neboť jsme byli všichni stvořeni k obrazu Božímu. Jsme povinni bez přestání usilovat o zachování lidského života a zabránit jakémukoliv zbytečnému krveprolití. To je pro nás odkazem šoa.
My, kteří jsme byli zašlapáni v prachu, mluvíme i jmény těch, kteří byli odsouzeni k ponížení, po kterém následovala vražda. Vyzýváme celé lidstvo, aby se sjednotilo na základě společných zásad lidských práv a rovnosti, bez ohledu na vyznání, rasu, společenské postavení nebo gender. Tyranský despotismus, politický a náboženský útlak a ekonomická deprivace, které drtí lidskou důstojnost jedince i celých komunit, musí být světem odsouzeny jako neodpustitelné, smrtelné hříchy.
Žádná jiná uskutečnitelná alternativa pro soužití jedinců a států neexistuje. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom vyřešili rozdíly mezi námi – ne skrze krveprolití, ale diskuzí a napomáháním vzájemnému porozumění, a to jak na Blízkém východě, tak v celém světě.
Antisemitismus a všechny jiné formy rasismu představují nebezpečí nejen pro Židy, ale i pro celý svět. Skrývají v sobě tendence, které mohou vést k dalším genocidám. Dnes je „nový antisemitismus“ namířen současně a synonymně proti Židům, proti Izraeli a proti sionismu. Holocaust ukázal světu míru ničivé síly antisemitismu a rasismu. Popírání holocaustu, stejně jako jeho překrucování, zlehčování a trivializace, poskytují prostředky k úniku před zřejmými závěry a poučeními pro budoucnost. My, přeživší, vyzýváme svět, aby tyto jevy vymýtil a rozhodně proti nim bojoval.
Vzpomínky na holokaust jsou plny zkázy, zla a bezohlednosti, která ohrožuje každou lidskou hodnotu. A přesto my, kterým se dostalo jíti přes údolí stínů smrti, kteří jsme byli svědky zkázy našich rodin, obcí a celého národa, jsme neupadli v zoufalství a beznaděj. Neztratili jsme víru v lidstvo a jeho božský předobraz. Naopak, chceme z hrůzy vytěžit pozitivní poselství pro náš lid i pro svět: poselství o závazku k lidským hodnotám a k samotnému lidství.
Šoa, které se stalo měřítkem absolutního zla, je univerzálním dědictvím všech civilizovaných lidí. Poučení z holocaustu se musí stát kulturním kódem pro výuku lidských hodnot, demokracie, lidských práv a tolerance, a pro boj proti rasismu a totalitárním ideologiím.
Z Hory Paměti zní prastarý Hilelův výrok: „To, co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim.“
To je naše poselství lidstvu. To je náš odkaz generacím, které přijdou po nás.
